Ozon je bezbarvý plyn s typickým zápachem, jehož molekuly se skládají ze tří atomů kyslíku. Vzniká působením elektrických výbojů nebo ultrafialového záření na molekuly obyčejného kyslíku. Je velmi nestabilní a za normálních podmínek se spontánně rozkládá zpět na kyslík. Na jedné straně chrání život na Zemi před nebezpečným ultrafialovým (UV) zářením, na straně druhé se chová toxicky vůči živým tvorům. Nebezpečí pro člověka spočívá v tom, že je 10x rozpustnější ve vodě než kyslík a může ho tak nahradit tam, kde je kyslík nezbytný, např. v krvi. Nejvyšší koncentrace dosahuje ozon ve stratosféře v oblasti zvané ozonosféra, výrazně méně ozonu se vyskytuje v troposféře. V blízkosti zemského povrchu dochází k mírnému, ale významnému zvýšení jeho koncentrace - hovoříme o tzv. přízemním ozonu.
Koncentrace ozonu se nejčastěji udává v jednotkách ppm (z angl. parts per milion = částic na 1 milion) a hranice, kdy může být již vnímán lidským čichem je 0,015 ppm. Osoby s velmi vnímavým čichem ho mohou cítit již od koncentrací 0,001 ppm. Na jeho přítomnost ve vzduchu si ale člověk rychle zvykne a po chvíli ho již necítí. V přírodě je množství ozonu ovlivněno nadmořskou výškou, charakterem místa, atmosférickými podmínkami a pohybuje se tedy v širokém rozmezí od 0,001 – 0,125 ppm. V ČR bylo vydáno vládní nařízení, které stanovuje podmínky ochrany zdraví při práci. Stanovuje jednak hodnotu PEL (přípustný expoziční limit) = 0,05 ppm, tak NPK (nejvyšší přípustná koncentrace) = 0,1 ppm. Pro pobytové místnosti byl vyhláškou stanoven limit 0,05 ppm, pro venkovní ovzduší platí denní osmihodinový průměr 0,06 ppm.
Ze všech nařízení vyplývá, že přiměřený limit průměrné expozice ozónu v životním prostředí je 0,05 ppm.
Copyright © 2015 HORDA.
Všechna práva vyhrazena.